Suzhou, čínské Benátky a klasické čínské zahrady

6. 02. 2017 11:19:45
Čínské Benátky! To nejlepší z čínské zahradní architektury! Spojení pohodlí života ve velkoměstě s příjemným maloměstský životem!... V podobných superlativech bych mohl o Suzhou psát donekonečna.

Ne bezdůvodně to bylo jedno z deseti největších měst světa už za dynastie Han (206 př. n. l. – 220 n. l.). Dnes je se svým deseti miliony obyvatel druhým největším městem provincie, jedním z hlavních center zahraničních investic v Číně, největším výrobcem laptopů na světě a díky svým zahradám, vodním kanálům, mostům a pagodám jednou z nejnavštěvovanějších čínských kulturních památek UNESCO. Ale dost bylo superlativů, pojďme si o Suzhou něco povědět.

Historie města Suzhou

V okolí jezera Tai se v období válčících států nacházel stát Wu s hlavním městem Wuzhou, později přejmenovaným na Suzhou. Pod svým dnešním názvem už nikdy hlavním městem nebylo, ale jeho dva a půl tisíce let stará historie ho činí jedním z nejstarších měst na povodí řeky Yangzi. Po vybudování Velkého kanálu se Suzhou ocitlo na jedné z nejdůležitějších obchodních tepen na světě a stalo se středem obchodu, průmyslu, zábavy, odpočinku, taoistického rozjímání a domovem těch nejkrásnějších čínských žen. Ve 14. století bylo hlavním výrobcem hedvábí v Číně. A tak jen rostlo a rostlo. Za jeho lákadly se stěhovali bohatí lidé z celé Číny, kteří si zde stavěli své rezidence a především zahrady. Během poslední dynastie tu existovalo více než dvě stě literárních zahrad. Až do roku 1860 to bylo největší město na světě, které nebylo zároveň hlavním městem.

V roce 1860 město padlo do rukou Taipingských povstalců a v roce 1896 bylo nerovnoprávnými smlouvami otevřené mezinárodnímu obchodu, díky čemuž začaly po městě vznikat cizinecké koncese. Po roce 1949 a během Velké kulturní revoluce bohužel většina památek zmizela z povrchu zemského a po Velké kulturní revoluci se ničení nezastavilo. Aby se současná vlna čínské urbanizace - největší v historii celého světa - měla kam vejít, přikrylo vedení města mnohé suzhouvské kanály cestami a zbouralo další památky.

Naštěstí ne všechny městské kanály, mosty a zahrady padly za oběť moderní architektuře. Ve městě je dodnes zachovaných 69 nádherných zahrad a všechny byly prohlášeny za kulturní dědictví. Nejstarší zahrada Pavilon modré vlny (滄浪亭) je z roku 1044 (dynastie Song) a nejznámější zahrada Mistra rybářských sítí (网 师 园) pochází z roku 1141. Osm literárních zahrad města Suzhou, spolu s jednou v přilehlém vodním městečku Tongli (spadá pod Suzhou), byly v letech 1997 a 2000 prohlášené za památky UNESCO. Dnes je Suzhou opět centrem zábavy, turismu, rekreace, obchodu, průmyslu a místem, kde se západní kultura a klasická východní kultura krásně doplňují.

Čínské zahrady

Klasické čínské zahrady nejsou velké. Největší zahrada v Suzhou má kolem deseti hektarů, ale na ty menší „stačí sto kroků z jednoho kraje na druhý“. Všechny jsou stavěné tak, aby působily mnohem větší, než ve skutečnosti jsou. Jedním z jejich nejdůležitějších architektonických prvků je Jiejing - půjčování si scenérie. Znamená to, že zahrada je postavená tak, aby se zdálo, že její blízké okolí i vzdálená příroda (hory, lesy apod.) jsou její součástí. Ne vždy se jedná o vizuální lži, zahrady se stavěly blízko chrámů, aby hluk modlících se mnichů vytvářel dojem, že jsou její součástí. Nebo se zahrada postavila vedle ovocného háje, aby vůně stromů a květin zahradu rozšiřovaly o další vjemy. Zkrátka čínské zahrady jsou velmi sofistikované a komplikované. Stavěly se tak, aby v každém ročním období vypadaly jinak a aby v člověku vždy navodily "wow efekt", moment překvapení.

Spletě chodníčků a tras nutí návštěvníka objevovat zahradu popořadě tak, jak to vymyslel architekt. Při procházce se proto návštěvníkovi neustále objevují pohledy na úplně jinou krajinu. Přes bambusový háj přejde k borovicím, za nimi je jezírko s horou, ale přes okénko v průchodu vidí geometricky naaranžovanou květinovou zahradu. A tak dále... Je to kombinace různých zmenšenin čínské přírodní scenérie spolu s architekturou, pagodami a mosty, které odkazují na lokální kulturní dědictví a doplňují přírodu. Pro člověka, který je vidí poprvé, mnohdy působí až chaoticky. Nicméně nemůže být dále od pravdy, protože vše má svou symboliku.

Základním elementem zahrady je voda a hora. Hora symbolizuje stabilitu, živelnost a odolnost. Voda symbolizuje lehkost a život. Jezírka jsou vykopaná kolem hory a budov tak, aby vypadala nekonečně. Kombinace vody a hory odkazuje na tradiční legendy o nesmrtelných, které byly zakomponované do čínské zahradní architektury již v jedné z prvních zahrad. Ta byla vybudovaná panovníkem Wu za dynastie Han (206 před n. l. - 220 n. l.). Třetím prvkem klasické zahrady jsou rostliny a květiny. I zde každý druh symbolizuje něco jiného. Broskvoně znamenají nesmrtelnost, meruňka urozenost vládních úředníků, bambus ušlechtilost, vrba přátelství,... A poslední součástí zahrady je architektura. Jednotlivé přírodní scenérie jsou doplněné mosty, chodníky a ohnutými mosty symbolizujícími klikaté cesty k tajemstvím. V zahradních pagodách a pavilonech literáti i vysloužilí úředníci kdysi odpočívali, organizovali hostiny, rozjímali, tvořili nebo prostě jen popíjeli.

Kultura Suzhou

Zahrady bývaly většinou součástí soukromých rezidencí. Chodili tam rozjímat bohatí lidé. Avšak zábava pro bohaté i pro chudé byla a dnes opět je Pingtan a opera Kunqu.
Pingtan je pro cizince relativně náročný na zhlédnutí. A to i pro člověka se znalostí čínštiny. Tradičně se totiž jedná o jazykové hry, vtipy a vyprávění příběhů v klasickém lokálním dialektu, které jsou prokládané zpěvem. Umělci vystupují nejčastěji ve dvojici, ale mnohé hry jsou sólové nebo v triu. Herci při hraní komedie sedí.

Kvůli lingvistické složitosti Pingtanu je čínská opera, tzv. Kunqu, pro západního posluchače mnohem zajímavější a srozumitelnější. Pro ty, kteří čínskou operu někdy viděli, může být toto prohlášení šokující. Chápu. Ale hry v pestrých kostýmech s výrazně namalovanými herci a množstvím pohybových prvků jsou opravdu mnohem „koukatelnější“. Opera Kunqu patří mezi nejstarší školy čínské opery a také mezi nehmotné kulturní dědictví UNESCO.

Dnes je Suzhou stále centrem kultury. A to i té moderní. Například se zde zrodil první čínský klub stand-up comedy klub (Kung fu comedy). V centru města najdete hned několik barových a kavárenských čtvrtí s živou hudbou a okolní vodní městečka, podobně jako všechna jim podobná městečka v provinciích Jiangsu a Zhejiang, se proměnila na centra nočního, barového i kavárenského života (Hate-Love relationship). Bohatá komunita cizinců v Suzhou organizuje akce, koncerty, open-mic setkání atd. Suzhouvská muzea jsou jedna z nejlepších muzeí v celé Číně. Od muzea hedvábí až po městské muzeum, které je postaveno na architektonických principech klasických suzhouvských zahrad. Najdete zde například i muzeum sexu, což je v Číně celkem neobvyklá věc.

Ulice Pingjiang vinoucí se podél Velkého kanálu i uličky vedle ní jsou plné restaurací, barů, obchůdků s hedvábím, čajem a keramikou. Jsou místy pro řemeslníky i mladé lokální umělce...

Závěr

„Nahoře jsou nebesa, dole je Hangzhou a Suzhou.“ Toto přísloví zná každý Číňan. Obě města jsou zcela jiná, avšak obě jsou považovaná za dvě nejkrásnější města v celé Číně. Moderní historie bohužel Suzhou hodně zničila, ale stále je to krásné město. Je příjemné nejen na krátkou návštěvu ale i na život. No a půlhodinová cesta rychlovlakem od Šanghaje ho činí povinnou návštěvou pro všechny, kteří do Šanghaje zavítají. Klidně i na několik dní. Když člověk projde krásy Suzhou, může se vydat do malých vodních městeček spadajících pod městskou aglomeraci Suzhou. Je jich mnoho a jsou si hodně podobná, ale i tak stojí za návštěvu.

Víte, jak si koupit lístek na vlak v Číně? To si můžete přečíst v tomto článku.
Jestli Vás zajímá Čína, tak na můj facebook každý den přidávám informace ze světových médií. A novinky posílám také e-mailem.

Autor: Pavel Dvorak | pondělí 6.2.2017 11:19 | karma článku: 12.20 | přečteno: 731x

Další články blogera

Pavel Dvorak

Tisíc let starý trh na karavanové cestě

Netušili jsme, že se při hledání ztracených světů vrátíme v čase. A to doslova. Dnes jsme celý den strávili na trhu, který se v historickém městě Shaxi pořádá každý pátek již více než tisíc let.

15.6.2017 v 11:52 | Karma článku: 12.09 | Přečteno: 278 | Diskuse

Pavel Dvorak

Schody, opice, schody, chrámy, schody, hory, schody...

Náš druhý den v Shaxi jsme plánovali ODDECHOVĚ. Čekal nás cyklistický výlet do parku Shibaoshan a procházky mezi 1300 let starými buddhistickými chrámy a sochami.

12.6.2017 v 7:00 | Karma článku: 12.29 | Přečteno: 151 | Diskuse

Pavel Dvorak

Jedno z posledních starověkých míst na čínsko-tibetské cestě

Nasedáme na malé autíčko pro sedm lidí, i když uvnitř je asi deset pasažérů. Poslední dva - babička s dítětem - seděli v kufru na našich zavazadlech. Všichni kouří a řidičova jízda nám nahání husí kůži. Nám to však nevadí.

8.6.2017 v 9:00 | Karma článku: 10.85 | Přečteno: 155 | Diskuse

Pavel Dvorak

Jak jsem odhaloval ztracené světy Číny

Už dlouho jsem toužil jet čínskou divočinou, přespávat ve stanech a venkovských chrámech, pomáhat na venkově a vařit tamní jídla s místními.

5.6.2017 v 9:41 | Karma článku: 13.83 | Přečteno: 391 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jana Schlitzová

Točník

Jsem pod hradem Točník. U jezírka mám divný pocit, že je tu někdo se mnou. A taky že ano, pod mostem, naštěstí za branou v zrekonstruovaném medvědíně, na mě mžourá asi právě probuzený medvěd a za ním ještě jeden ...

22.2.2019 v 17:36 | Karma článku: 13.82 | Přečteno: 296 | Diskuse

Zuzana Palečková

Gabon 18 - Adieu

Ani se mi ten perex nechce psát. Taky o čem? Jak je to smutné, když se loučí matka s dcerou a babička s vnuky a nevědí, kdy se zase uvidí? A otec je na tom stejně? A já, kdy se tam vrátím já?

22.2.2019 v 4:47 | Karma článku: 13.69 | Přečteno: 338 | Diskuse

Jan Tomášek

Neuskutečněná cesta do Arménie

Arménie byla jedinou zemí, kterou se mi při návštěvě Kavkazu v druhé půlce 80tých let nepodařilo navštívit – i když z mého pohledu se jedná o zemi pravděpodobně nejzajímavější.

22.2.2019 v 2:57 | Karma článku: 6.49 | Přečteno: 245 | Diskuse

Martina Moudrá

Boudy nad Passo Monte Croce (Dolomity)

Pro pěší i cyklisty: mapy, fotky a popis cesty hustým lesem i mokřadem a pastvinou v průsmyku Monte Croce, rozkládajícím se v těsné blízkosti rakousko-italské hranice, mezi masivy Karnische Alpen a Dolomiti di Sesto.

20.2.2019 v 19:55 | Karma článku: 23.21 | Přečteno: 544 | Diskuse

Mirek Matyáš

Tesla se už nediví ...

... pokračování článku o tom, jak se jezdí s elektromobilem po USA - jsem sice slíbil na druhý den, ale trošku jsem nepočítal s časovým posunem. Když my spíme, tak v Oregonu mají den a když my máme den, tak spí zase oni ...

19.2.2019 v 23:59 | Karma článku: 17.85 | Přečteno: 997 | Diskuse
Počet článků 19 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 988

Organizujem netradičné, unikátne, spoznávacie, ale aj dobrodružné expedície na čínsky vidiek a do prírody v malých skupinách na mojich stránkach www.cestycinou.sk

S čestinou mi pomáha copywriterka Kateřina Vlčková.

Najdete na iDNES.cz