Čínské Benátky! To nejlepší z čínské zahradní architektury! Spojení pohodlí života ve velkoměstě s příjemným maloměstský životem!... V podobných superlativech bych mohl o Suzhou psát donekonečna.
Ne bezdůvodně to bylo jedno z deseti největších měst světa už za dynastie Han (206 př. n. l. – 220 n. l.). Dnes je se svým deseti miliony obyvatel druhým největším městem provincie, jedním z hlavních center zahraničních investic v Číně, největším výrobcem laptopů na světě a díky svým zahradám, vodním kanálům, mostům a pagodám jednou z nejnavštěvovanějších čínských kulturních památek UNESCO. Ale dost bylo superlativů, pojďme si o Suzhou něco povědět.
Historie města Suzhou
V okolí jezera Tai se v období válčících států nacházel stát Wu s hlavním městem Wuzhou, později přejmenovaným na Suzhou. Pod svým dnešním názvem už nikdy hlavním městem nebylo, ale jeho dva a půl tisíce let stará historie ho činí jedním z nejstarších měst na povodí řeky Yangzi. Po vybudování Velkého kanálu se Suzhou ocitlo na jedné z nejdůležitějších obchodních tepen na světě a stalo se středem obchodu, průmyslu, zábavy, odpočinku, taoistického rozjímání a domovem těch nejkrásnějších čínských žen. Ve 14. století bylo hlavním výrobcem hedvábí v Číně. A tak jen rostlo a rostlo. Za jeho lákadly se stěhovali bohatí lidé z celé Číny, kteří si zde stavěli své rezidence a především zahrady. Během poslední dynastie tu existovalo více než dvě stě literárních zahrad. Až do roku 1860 to bylo největší město na světě, které nebylo zároveň hlavním městem.
V roce 1860 město padlo do rukou Taipingských povstalců a v roce 1896 bylo nerovnoprávnými smlouvami otevřené mezinárodnímu obchodu, díky čemuž začaly po městě vznikat cizinecké koncese. Po roce 1949 a během Velké kulturní revoluce bohužel většina památek zmizela z povrchu zemského a po Velké kulturní revoluci se ničení nezastavilo. Aby se současná vlna čínské urbanizace - největší v historii celého světa - měla kam vejít, přikrylo vedení města mnohé suzhouvské kanály cestami a zbouralo další památky.
Naštěstí ne všechny městské kanály, mosty a zahrady padly za oběť moderní architektuře. Ve městě je dodnes zachovaných 69 nádherných zahrad a všechny byly prohlášeny za kulturní dědictví. Nejstarší zahrada Pavilon modré vlny (???) je z roku 1044 (dynastie Song) a nejznámější zahrada Mistra rybářských sítí (? ? ?) pochází z roku 1141. Osm literárních zahrad města Suzhou, spolu s jednou v přilehlém vodním městečku Tongli (spadá pod Suzhou), byly v letech 1997 a 2000 prohlášené za památky UNESCO. Dnes je Suzhou opět centrem zábavy, turismu, rekreace, obchodu, průmyslu a místem, kde se západní kultura a klasická východní kultura krásně doplňují.
Čínské zahrady
Klasické čínské zahrady nejsou velké. Největší zahrada v Suzhou má kolem deseti hektarů, ale na ty menší „stačí sto kroků z jednoho kraje na druhý“. Všechny jsou stavěné tak, aby působily mnohem větší, než ve skutečnosti jsou. Jedním z jejich nejdůležitějších architektonických prvků je Jiejing - půjčování si scenérie. Znamená to, že zahrada je postavená tak, aby se zdálo, že její blízké okolí i vzdálená příroda (hory, lesy apod.) jsou její součástí. Ne vždy se jedná o vizuální lži, zahrady se stavěly blízko chrámů, aby hluk modlících se mnichů vytvářel dojem, že jsou její součástí. Nebo se zahrada postavila vedle ovocného háje, aby vůně stromů a květin zahradu rozšiřovaly o další vjemy. Zkrátka čínské zahrady jsou velmi sofistikované a komplikované. Stavěly se tak, aby v každém ročním období vypadaly jinak a aby v člověku vždy navodily "wow efekt", moment překvapení.
Spletě chodníčků a tras nutí návštěvníka objevovat zahradu popořadě tak, jak to vymyslel architekt. Při procházce se proto návštěvníkovi neustále objevují pohledy na úplně jinou krajinu. Přes bambusový háj přejde k borovicím, za nimi je jezírko s horou, ale přes okénko v průchodu vidí geometricky naaranžovanou květinovou zahradu. A tak dále... Je to kombinace různých zmenšenin čínské přírodní scenérie spolu s architekturou, pagodami a mosty, které odkazují na lokální kulturní dědictví a doplňují přírodu. Pro člověka, který je vidí poprvé, mnohdy působí až chaoticky. Nicméně nemůže být dále od pravdy, protože vše má svou symboliku.
Základním elementem zahrady je voda a hora. Hora symbolizuje stabilitu, živelnost a odolnost. Voda symbolizuje lehkost a život. Jezírka jsou vykopaná kolem hory a budov tak, aby vypadala nekonečně. Kombinace vody a hory odkazuje na tradiční legendy o nesmrtelných, které byly zakomponované do čínské zahradní architektury již v jedné z prvních zahrad. Ta byla vybudovaná panovníkem Wu za dynastie Han (206 před n. l. - 220 n. l.). Třetím prvkem klasické zahrady jsou rostliny a květiny. I zde každý druh symbolizuje něco jiného. Broskvoně znamenají nesmrtelnost, meruňka urozenost vládních úředníků, bambus ušlechtilost, vrba přátelství,... A poslední součástí zahrady je architektura. Jednotlivé přírodní scenérie jsou doplněné mosty, chodníky a ohnutými mosty symbolizujícími klikaté cesty k tajemstvím. V zahradních pagodách a pavilonech literáti i vysloužilí úředníci kdysi odpočívali, organizovali hostiny, rozjímali, tvořili nebo prostě jen popíjeli.
Kultura Suzhou
Zahrady bývaly většinou součástí soukromých rezidencí. Chodili tam rozjímat bohatí lidé. Avšak zábava pro bohaté i pro chudé byla a dnes opět je Pingtan a opera Kunqu.
Pingtan je pro cizince relativně náročný na zhlédnutí. A to i pro člověka se znalostí čínštiny. Tradičně se totiž jedná o jazykové hry, vtipy a vyprávění příběhů v klasickém lokálním dialektu, které jsou prokládané zpěvem. Umělci vystupují nejčastěji ve dvojici, ale mnohé hry jsou sólové nebo v triu. Herci při hraní komedie sedí.
Kvůli lingvistické složitosti Pingtanu je čínská opera, tzv. Kunqu, pro západního posluchače mnohem zajímavější a srozumitelnější. Pro ty, kteří čínskou operu někdy viděli, může být toto prohlášení šokující. Chápu. Ale hry v pestrých kostýmech s výrazně namalovanými herci a množstvím pohybových prvků jsou opravdu mnohem „koukatelnější“. Opera Kunqu patří mezi nejstarší školy čínské opery a také mezi nehmotné kulturní dědictví UNESCO.
Dnes je Suzhou stále centrem kultury. A to i té moderní. Například se zde zrodil první čínský klub stand-up comedy klub (Kung fu comedy). V centru města najdete hned několik barových a kavárenských čtvrtí s živou hudbou a okolní vodní městečka, podobně jako všechna jim podobná městečka v provinciích Jiangsu a Zhejiang, se proměnila na centra nočního, barového i kavárenského života (Hate-Love relationship). Bohatá komunita cizinců v Suzhou organizuje akce, koncerty, open-mic setkání atd. Suzhouvská muzea jsou jedna z nejlepších muzeí v celé Číně. Od muzea hedvábí až po městské muzeum, které je postaveno na architektonických principech klasických suzhouvských zahrad. Najdete zde například i muzeum sexu, což je v Číně celkem neobvyklá věc.
Ulice Pingjiang vinoucí se podél Velkého kanálu i uličky vedle ní jsou plné restaurací, barů, obchůdků s hedvábím, čajem a keramikou. Jsou místy pro řemeslníky i mladé lokální umělce…
Závěr
„Nahoře jsou nebesa, dole je Hangzhou a Suzhou.“ Toto přísloví zná každý Číňan. Obě města jsou zcela jiná, avšak obě jsou považovaná za dvě nejkrásnější města v celé Číně. Moderní historie bohužel Suzhou hodně zničila, ale stále je to krásné město. Je příjemné nejen na krátkou návštěvu ale i na život. No a půlhodinová cesta rychlovlakem od Šanghaje ho činí povinnou návštěvou pro všechny, kteří do Šanghaje zavítají. Klidně i na několik dní. Když člověk projde krásy Suzhou, může se vydat do malých vodních městeček spadajících pod městskou aglomeraci Suzhou. Je jich mnoho a jsou si hodně podobná, ale i tak stojí za návštěvu.
Víte, jak si koupit lístek na vlak v Číně? To si můžete přečíst v tomto článku.
Jestli Vás zajímá Čína, tak na můj facebook každý den přidávám informace ze světových médií. A novinky posílám také e-mailem.
