Čínské továrny
Nebo továrna a la Foxconn (vyrábí Apple produkty), která je masivně zainvestovaná západem a čínské dělníky nezneužívá?
Každá fabrika je jiná. Viděl jsem "výkovkárne", kam jsem se bál vejít, protože v černé rozbité hale s vymlácenými okny stálo několikatunové kladivo (buchar) a při každém úderu vyšlehly z rozžhaveného kusu železa plameny. A v téže provincii, jen několik kilometrů odtud, stojí krásná nová továrna s podobným bucharem o síle 19 000 tun - stroj tak moderní a velký, že byste ho na Slovensku těžko hledali. V Číně je běžné, že velké továrny zaměstnávají malé domácí firmy na dílčí práce. Jako vrtání nebo natahování kovů. V těchto továrnách by si odpůrce Číny nebo kontrolor kvality ISO přišli na své. Je třeba si dávat pozor, kam člověk šlápne, protože všude se povalují železné piliny. Je třeba si dávat pozor, čeho se chytí, protože všude je velká vrstva černého oleje. Hned vedle strojů je postavená malá budova z betonu, ve které máma od rodiny suší oblečení, zatímco její manžel pod visícím oblečením nese na malém jeřábu několikatunový výkovek na provrtání. A setkal jsem se také s tím, že slovenští inženýři sledovali hotový výrobek z čínské fabriky a potřásali hlavami, že ani jejich vlastní výroba nedokáže dosáhnout tak vysoké kvality. Fabrika byla tak čistá, že by se tam dalo jíst z podlahy, i když všude stály desítky vyrobených strojů. Na mnohých se stále pracovalo. Jednou jsem pomáhal při obchodu sléváren, polovina zboží byla vyrobená v čínské slévárně a polovina v Čechách. Ve výzkumném ústavu v Trnavě jsme vyzvali specialistu na chemickou analýzu, aby si po výzkumu tipnul, který vzorek je čínský a který český. Ten absolutně nepoužitelný byl podle něj čínský a doporučil nám jej okamžitě reklamovat. Byl v šoku, když jsme mu řekli, že ho odlily zlaté české ručičky, zatímco čínský vzorek hladce dosahoval evropské kvality.
Na návštěvu v továrně na výrobu fosforových lan vzpomínám často. Přišli jsme do výrobní haly a nikde ani živáčka. Žádný dělník. Naše důvěra v daný podnik začala mizet, a tak jsme se zeptali, kde jsou všichni, proč nikdo nepracuje? „A jak chcete vyrábět fosfor přes den? Vždyť on svítí pouze ve tmě, my pracujeme jen v noci." To nás opravdu nenapadlo.
Odlévání plastového nábytku skýtá také neuvěřitelný pohled. Obrovská hadice nalévá táhlý plast do velkých kleští, které v sobě mají formu. Jakmile se naplní, kleště se zavřou a plast zapečou. Pak se otevřou a vypadne nový stůl. Přijdou dělníci s ořezávátky a začnou ořezávat ploché zbytky plastu, podobně jako jsme odřezávali zbylé kousky plastu z malých vojáčků jako děti, když jsme je vyndali z plastových ploch. Byl to pro mě návrat do dětství, jen o několik desítek tun těžší.
Čínské továrny |
Výrobní linka na základní desky do mobilů HTC byla linka bez konce. Vše motorizované, sem tam nějaký pracovník, který se jen dívá do počítače, a na konci linky vypadávají do velkého koše hotové desky. To už bylo jako firma Foxconn, která vyrábí produkty Apple. Dokonce byla také tchajwanská. Potkával jsem se s tamními manažery kvality a ti mi říkali, že ze začátku museli pracovat sedm dní v týdnu, dvanáct hodin denně. Nyní jsou na vysokých pozicích a po pěti letech pracují už jen deset hodin šest dní v týdnu. Lidé z vedení fabrik běžně pracují přesčasy, které se neproplácí. Ale nikdo je nenutí. Když by nebyli ochotní, na Tchaj-wanu čekají tisíce dalších, kteří ochotní jsou. Ale ne z donucení, spíše z potřeby. Jde jim o kariérní postup a jsou ochotní mu hodně obětovat. Běžný dělník si však odpracoval svoji osmihodinovou šichtu a za každou hodinu navíc dostává zaplaceno. Mnoho šéfů, které tlačily termíny dodávek, si stěžovalo, že pokud budou dělat dělníci přesčasy, je to drahé. Při práci v sobotu je povinné zaměstnanci vyplatit 200% plat, v neděli a o svátcích 300% plat. A zatím ve všech továrnách, kde jsem byl, se to přísně dodržovalo.
Čína je různorodá a pestrá. Člověk zde najde vše. Ale není třeba nechat se zmást dnešními médii. Ne vždy říkají lež, ale častokrát je to jen jedna strana mince.
Zajímá vás Čína? Pak čtěte můj blog a sledujte můj facebook.
Pavel Dvorak
Tisíc let starý trh na karavanové cestě
Netušili jsme, že se při hledání ztracených světů vrátíme v čase. A to doslova. Dnes jsme celý den strávili na trhu, který se v historickém městě Shaxi pořádá každý pátek již více než tisíc let.
Pavel Dvorak
Schody, opice, schody, chrámy, schody, hory, schody...
Náš druhý den v Shaxi jsme plánovali ODDECHOVĚ. Čekal nás cyklistický výlet do parku Shibaoshan a procházky mezi 1300 let starými buddhistickými chrámy a sochami.
Pavel Dvorak
Jedno z posledních starověkých míst na čínsko-tibetské cestě
Nasedáme na malé autíčko pro sedm lidí, i když uvnitř je asi deset pasažérů. Poslední dva - babička s dítětem - seděli v kufru na našich zavazadlech. Všichni kouří a řidičova jízda nám nahání husí kůži. Nám to však nevadí.
Pavel Dvorak
Jak jsem odhaloval ztracené světy Číny
Už dlouho jsem toužil jet čínskou divočinou, přespávat ve stanech a venkovských chrámech, pomáhat na venkově a vařit tamní jídla s místními.
Pavel Dvorak
Jak na peníze v Číně - kompletní návod
Jak to funguje v Číně s penězi? To je jedna z otázek, kterou si pokládá každý, kdo se chystá poprvé do Číny.
Pavel Dvorak
Chlupatí krabi dazha a výlet na jazero Yangcheng
Suzhou, nejkrásnější město Číny. Proslavilo ho hedvábí, architektura vodních městeček, takzvaných čínských Benátek a Velký vodní kanál (UNESCO), největší vodní stavba lidstva ze 7. století, která funguje dodnes.
Pavel Dvorak
Černé taxíky
Pokud někdo někdy cestoval po Číně, tak určitě zažil křičící davy lidí stojící před vlakovými nebo autobusovými stanicemi. Většinou křičí čínsky, ale když vidí cizince, začnou volat jediné anglické slovíčko, které znají: „TAXI!“
Pavel Dvorak
Šanghajská kola
Kola jsou nedílnou součástí Šanghaje. Donedávna měl v Šanghaji kolo téměř každý. Ale to se v posledních měsících změnilo. Proč? Protože mobike.
Pavel Dvorak
Cesta časem v severozápadní Číně
O cestování časem bylo natočeno už hodně filmů. Většinou je k cestování časem potřeba nějaký přístroj, ale ve skutečnosti člověk žádnou mašinku nepotřebuje. Stačí zajet na ta správná místa ve správný čas.
Pavel Dvorak
Čínská zeď v okolí Pekingu – kompletní návod
Čínská zeď je div světa, který by měl patřit na seznam každého cestovatele. Jenže ono to není jen tak. Je dlouhá! Kam tedy vlastně jet a co přesně vidět?
Pavel Dvorak
Taoistické hory Wudang
Jako dítě jsem miloval kung fu filmy. K lásce k Číně jsem se dostal díky bojovým uměním a stále jsem jejich velkým fanouškem. Nikdy jsem se však nevydal po stopách kung fu v Číně. Až dnes.
Pavel Dvorak
Cenzura internetu v Číně - připravte se před cestou pořádně! (Návod)
Když přijedete do Číny, tak záhy zjistíte, že internetové připojení je zde nesmírně problematické...
Pavel Dvorak
Modrý den v Pekingu – fotoreportáž
Zima končí, jaro přichází! Tak by se dal pojmenovat jednodenní výlet do Pekingu, který jsem tento víkend absolvoval. Navštívili jsme tradiční hutongy, pekingská jezera, uhelný vršek a ochutnali jsme pekingskou kachnu.
Pavel Dvorak
Nejkrásnější venkov v Číně, rodiště bohaté kultury Huizhou
Ze Šanghaje se přesouvám na jih. Cílem mé cesty je místo, kde se střetávají tři provincie - Anhui, Jiangsu a Zhejiang.
Pavel Dvorak
Babičky na burze
Tak nám spadla burza v Číně. A vlastně ani nespadla, protože v Číně burza spadnout nemůže. Proč ne? Protože to tak řekli v Pekingu.
Pavel Dvorak
Život v Šanghaji
Šanghaj je město, které, když jednou člověka chytí, už ho nepustí. Abych pravdu řekl, kdysi jsem si uměl představit, že žiji kdekoli v Číně, jen ne v Šanghaji.
Pavel Dvorak
Suzhou, čínské Benátky a klasické čínské zahrady
Čínské Benátky! To nejlepší z čínské zahradní architektury! Spojení pohodlí života ve velkoměstě s příjemným maloměstský životem!... V podobných superlativech bych mohl o Suzhou psát donekonečna.
Pavel Dvorak
Jak si koupit lístek na vlak v Číně
V Číně mohou být komplikované i úplné drobnosti. A bohužel jednou z maličkostí, bez které se člověk rozhodně neobejde, je nákup lístku na vlak. Jak na to? Připravil jsem pro Vás krátký návod.
- Počet článků 19
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1353x
S čestinou mi pomáha copywriterka Kateřina Vlčková.