Čínské továrny

15. 05. 2017 7:00:00
Jak si u nás člověk představuje fabriku v Číně? Stará rozbitá budova, kde i děti šijí levné ponožky, které se hned rozpadnou?

Nebo továrna à la Foxconn (vyrábí Apple produkty), která je masivně zainvestovaná západem a čínské dělníky nezneužívá?

Každá fabrika je jiná. Viděl jsem "výkovkárne", kam jsem se bál vejít, protože v černé rozbité hale s vymlácenými okny stálo několikatunové kladivo (buchar) a při každém úderu vyšlehly z rozžhaveného kusu železa plameny. A v téže provincii, jen několik kilometrů odtud, stojí krásná nová továrna s podobným bucharem o síle 19 000 tun - stroj tak moderní a velký, že byste ho na Slovensku těžko hledali. V Číně je běžné, že velké továrny zaměstnávají malé domácí firmy na dílčí práce. Jako vrtání nebo natahování kovů. V těchto továrnách by si odpůrce Číny nebo kontrolor kvality ISO přišli na své. Je třeba si dávat pozor, kam člověk šlápne, protože všude se povalují železné piliny. Je třeba si dávat pozor, čeho se chytí, protože všude je velká vrstva černého oleje. Hned vedle strojů je postavená malá budova z betonu, ve které máma od rodiny suší oblečení, zatímco její manžel pod visícím oblečením nese na malém jeřábu několikatunový výkovek na provrtání. A setkal jsem se také s tím, že slovenští inženýři sledovali hotový výrobek z čínské fabriky a potřásali hlavami, že ani jejich vlastní výroba nedokáže dosáhnout tak vysoké kvality. Fabrika byla tak čistá, že by se tam dalo jíst z podlahy, i když všude stály desítky vyrobených strojů. Na mnohých se stále pracovalo. Jednou jsem pomáhal při obchodu sléváren, polovina zboží byla vyrobená v čínské slévárně a polovina v Čechách. Ve výzkumném ústavu v Trnavě jsme vyzvali specialistu na chemickou analýzu, aby si po výzkumu tipnul, který vzorek je čínský a který český. Ten absolutně nepoužitelný byl podle něj čínský a doporučil nám jej okamžitě reklamovat. Byl v šoku, když jsme mu řekli, že ho odlily zlaté české ručičky, zatímco čínský vzorek hladce dosahoval evropské kvality.

Na návštěvu v továrně na výrobu fosforových lan vzpomínám často. Přišli jsme do výrobní haly a nikde ani živáčka. Žádný dělník. Naše důvěra v daný podnik začala mizet, a tak jsme se zeptali, kde jsou všichni, proč nikdo nepracuje? „A jak chcete vyrábět fosfor přes den? Vždyť on svítí pouze ve tmě, my pracujeme jen v noci." To nás opravdu nenapadlo.

Odlévání plastového nábytku skýtá také neuvěřitelný pohled. Obrovská hadice nalévá táhlý plast do velkých kleští, které v sobě mají formu. Jakmile se naplní, kleště se zavřou a plast zapečou. Pak se otevřou a vypadne nový stůl. Přijdou dělníci s ořezávátky a začnou ořezávat ploché zbytky plastu, podobně jako jsme odřezávali zbylé kousky plastu z malých vojáčků jako děti, když jsme je vyndali z plastových ploch. Byl to pro mě návrat do dětství, jen o několik desítek tun těžší.

Výrobní linka na základní desky do mobilů HTC byla linka bez konce. Vše motorizované, sem tam nějaký pracovník, který se jen dívá do počítače, a na konci linky vypadávají do velkého koše hotové desky. To už bylo jako firma Foxconn, která vyrábí produkty Apple. Dokonce byla také tchajwanská. Potkával jsem se s tamními manažery kvality a ti mi říkali, že ze začátku museli pracovat sedm dní v týdnu, dvanáct hodin denně. Nyní jsou na vysokých pozicích a po pěti letech pracují už jen deset hodin šest dní v týdnu. Lidé z vedení fabrik běžně pracují přesčasy, které se neproplácí. Ale nikdo je nenutí. Když by nebyli ochotní, na Tchaj-wanu čekají tisíce dalších, kteří ochotní jsou. Ale ne z donucení, spíše z potřeby. Jde jim o kariérní postup a jsou ochotní mu hodně obětovat. Běžný dělník si však odpracoval svoji osmihodinovou šichtu a za každou hodinu navíc dostává zaplaceno. Mnoho šéfů, které tlačily termíny dodávek, si stěžovalo, že pokud budou dělat dělníci přesčasy, je to drahé. Při práci v sobotu je povinné zaměstnanci vyplatit 200% plat, v neděli a o svátcích 300% plat. A zatím ve všech továrnách, kde jsem byl, se to přísně dodržovalo.

Čína je různorodá a pestrá. Člověk zde najde vše. Ale není třeba nechat se zmást dnešními médii. Ne vždy říkají lež, ale častokrát je to jen jedna strana mince.

Zajímá vás Čína? Pak čtěte můj blog a sledujte můj facebook.

Autor: Pavel Dvorak | pondělí 15.5.2017 7:00 | karma článku: 22.09 | přečteno: 964x

Další články blogera

Pavel Dvorak

Tisíc let starý trh na karavanové cestě

Netušili jsme, že se při hledání ztracených světů vrátíme v čase. A to doslova. Dnes jsme celý den strávili na trhu, který se v historickém městě Shaxi pořádá každý pátek již více než tisíc let.

15.6.2017 v 11:52 | Karma článku: 12.09 | Přečteno: 278 | Diskuse

Pavel Dvorak

Schody, opice, schody, chrámy, schody, hory, schody...

Náš druhý den v Shaxi jsme plánovali ODDECHOVĚ. Čekal nás cyklistický výlet do parku Shibaoshan a procházky mezi 1300 let starými buddhistickými chrámy a sochami.

12.6.2017 v 7:00 | Karma článku: 12.29 | Přečteno: 151 | Diskuse

Pavel Dvorak

Jedno z posledních starověkých míst na čínsko-tibetské cestě

Nasedáme na malé autíčko pro sedm lidí, i když uvnitř je asi deset pasažérů. Poslední dva - babička s dítětem - seděli v kufru na našich zavazadlech. Všichni kouří a řidičova jízda nám nahání husí kůži. Nám to však nevadí.

8.6.2017 v 9:00 | Karma článku: 10.85 | Přečteno: 155 | Diskuse

Pavel Dvorak

Jak jsem odhaloval ztracené světy Číny

Už dlouho jsem toužil jet čínskou divočinou, přespávat ve stanech a venkovských chrámech, pomáhat na venkově a vařit tamní jídla s místními.

5.6.2017 v 9:41 | Karma článku: 13.83 | Přečteno: 391 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jana Schlitzová

Točník

Jsem pod hradem Točník. U jezírka mám divný pocit, že je tu někdo se mnou. A taky že ano, pod mostem, naštěstí za branou v zrekonstruovaném medvědíně, na mě mžourá asi právě probuzený medvěd a za ním ještě jeden ...

22.2.2019 v 17:36 | Karma článku: 13.82 | Přečteno: 295 | Diskuse

Zuzana Palečková

Gabon 18 - Adieu

Ani se mi ten perex nechce psát. Taky o čem? Jak je to smutné, když se loučí matka s dcerou a babička s vnuky a nevědí, kdy se zase uvidí? A otec je na tom stejně? A já, kdy se tam vrátím já?

22.2.2019 v 4:47 | Karma článku: 13.69 | Přečteno: 338 | Diskuse

Jan Tomášek

Neuskutečněná cesta do Arménie

Arménie byla jedinou zemí, kterou se mi při návštěvě Kavkazu v druhé půlce 80tých let nepodařilo navštívit – i když z mého pohledu se jedná o zemi pravděpodobně nejzajímavější.

22.2.2019 v 2:57 | Karma článku: 6.49 | Přečteno: 245 | Diskuse

Martina Moudrá

Boudy nad Passo Monte Croce (Dolomity)

Pro pěší i cyklisty: mapy, fotky a popis cesty hustým lesem i mokřadem a pastvinou v průsmyku Monte Croce, rozkládajícím se v těsné blízkosti rakousko-italské hranice, mezi masivy Karnische Alpen a Dolomiti di Sesto.

20.2.2019 v 19:55 | Karma článku: 23.21 | Přečteno: 544 | Diskuse

Mirek Matyáš

Tesla se už nediví ...

... pokračování článku o tom, jak se jezdí s elektromobilem po USA - jsem sice slíbil na druhý den, ale trošku jsem nepočítal s časovým posunem. Když my spíme, tak v Oregonu mají den a když my máme den, tak spí zase oni ...

19.2.2019 v 23:59 | Karma článku: 17.85 | Přečteno: 997 | Diskuse
Počet článků 19 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 988

Organizujem netradičné, unikátne, spoznávacie, ale aj dobrodružné expedície na čínsky vidiek a do prírody v malých skupinách na mojich stránkach www.cestycinou.sk

S čestinou mi pomáha copywriterka Kateřina Vlčková.

Najdete na iDNES.cz